Loňský rok byl jeden z nejnáročnějších, ale taky mě naučil nejvíc. Třeba to, že každá myšlenka, kterou se v sobě zabýváme, tvoří naši budoucnost. (Takže pokud někdo trpíte jakýmkoli druhem obsese, vtíravých myšlenek nebo panik, tak ano, je to průser. Potvrzeno několikrát vlastní zkušeností. A ano, lze s tím něco dělat – opět potvrzeno na vlastní kůži).
Ale ne, o tom to dneska nebude.
Určitě jste si dali nějaké cíle nebo předsevzetí do nového roku 2018. A pokud ne, tak určitě máte nějaké životní cíle a sny i bez ohledu na to, jestli je leden nebo květen. A určitě taky VÍTE, jak byste těch snů měli plus mínus dosáhnout.
Vztaženo například na hubnutí – VÍTE, že máte cvičit nebo se lépe stravovat, abyste zhubli. Víte to dokonce už spoustu let, ale doposud se vám to nepodařilo konzistentně dodržovat. Anebo třeba VÍTE, že abyste se uzdravili z té či oné nemoci, je potřeba třeba změnit kompletně svůj životní styl, nahradit staré životní návyky novými a podobně. Ale potřebujete to z nějakého záhadného důvodu vědět líp, a až to budete vědět tutově, tak potom… potom co?
Potom nic, protože se snažíte zjišťovat nové a nové informace ohledně toho, jak svého cíle nejlépe dosáhnout ( jako třeba JAK se přestat škrábat, nebo jak přestat kouřit). Já vám teď řeknu jedno velké poznání.
A řeknu ho na plnou pusu, i když je zkušenost nepřenosná a většina lidí po přečtení tohoto článku utrousí něco jako „to já už dávno VÍM“.
VĚDĚT znamená houby dělat.
Nejradši bych místo houby řekla hov… víte co. Všichni všechno víme, a co nevíme, to si zjistíme, a co si zjistíme, to si ještě ověříme, a to nejmíň stokrát. A ani potom ale většinou nezačneme dělat to, co už víme.
Protože když něco víme, tak si myslíme, že máme vyhráno. Už vím, jak mám zhubnout, už vím, jak se mám přestat škrábat, jak se vyléčit z té či oné nemoci! Hurá!
Tramtadadá, tohle je ono. Jakmile je nám něco strašně jasné, mluví z nás ego. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, ego je přeci naší přirozenou součástí. ALE: ego je fikané a LÍNÉ. Takže nás dokolečka ubezpečuje v tom, že přece už VÍME, co máme dělat, abychom si mezitím nevšimli toho, že danou věc neděláme!!! Vědět znamená houby dělat.
Teprve až začnete danou novou činnost dělat, zjistíte, kolik toho o sobě samých vlastně nevíte.
A tak vám i sobě přeji v tomto požehnaném roce vědět méně, než v tom loňském, ale dělat dost na to, abychom mohli VIDĚT nové výsledky. Abychom mohli VIDĚT znovunabyté zdraví, a ne jen o něm VĚDĚT.
Mám vás ráda.
PS: Nemůžete se hnout z místa, ať už v oblasti zdraví, životní spokojenosti nebo vztahů? Možná, že vás drží zpátky neodpuštění minulosti, staré nevyřešené záležitosti či křivdy. Mrkněte na nový ozdravný program Uzdrav se skrze odpuštění. Těším se na naši další společnou cestu ke zdraví! ♥
Krásně napsáno, Luci! 🙂 Praktikuji toto na sobě teď docela intenzivně… Nutím se do akcí, kterých jsem se dlouho bála zúčastnit a pouze jsem o nich mluvila. Nutím se do rozhovorů, kterým jsem se vyhýbala. Zjišťuju, že na povrch vyplouvají strachy a bloky, které si právě tím, že ZAČNU NĚCO DĚLAT, léčím a oni se rozpouštějí a já jsem svobodnější a svobodnější a nemám potřebu se škrábat. Ale chce to vyrazit přímo do jádra a prostě to udělat. Ohromně to člověka posílí. Ono je fajn se vyznat z toho, že mám dermatilománii. Člověku to pomůže. Ale dokud nepůjdu přímo k věci a nezačnu řešit příčinu i následek aktivně, tak se nic nestane. Protože je dermatilománie hodně o psychice, podvědomém strachu a sebevyjádření, je mnohem víc potřeba na to jít skrze ČINY. Mastička nestačí. Je třeba nečekat, být proaktivní, pozorovat své spouštěče a nebát se konfrontace se svými strachy a zraněními. Někdy potřebujeme přesně to, čeho se nejvíc bojíme. Někdy potřebujeme jít přímo do konfliktu s člověkem, který nám ublížil a vyříkat si to s ním. Někdy potřebujeme prostě změnit to, co už nám nevyhovuje a co nám způsobuje stres. Někdy potřebujeme sebeodhalení, aby se na světlo dostalo to, co potřebuje vyléčit. 🙂 Strach a bolest je jenom známka toho, že tam NĚCO je. Stejně jako třeba vytékající hnis. Je to odporné, ale je to signál k tomu, že něco potřebuje vyčistit. Něco mám v sobě nezdravého a potřebuju prolomit ten strach, očistit se a osvobodit. Je třeba nepřemýšlet a JÍT TOMU NAPROTI, i když to bolí a nahání strach! Já jsem třeba během voleb zjistila, že mě ochromuje strach z toho otevřeně vyjádřit svůj názor, bála jsem se, že mě někdo zraní. A tak jsem jednoduše ten názor vyjádřila. Bolelo to, bylo to nepříjemné, protože protistrana se do mě okamžitě začala navážet. Ale ustála jsem to. Uvědomila jsem si, že se nemusím bát svůj názor vyjádřit. A teď jsem silnější a vím, že jsem ze sebe sklepala jeden zbytečný strach, který na mě působil možná i na fyzické úrovni. Kdy mě žralo to, že jsem své názory potlačovala a to mě přivádělo i k dermatilománii. I když si myslíte, že na to jste sami, máte minimálně Lucčinu podporu. Takže se nebojte a jděte do AKCE, ať už se to může zdát být jakkoli nebezpečné nebo bolestivé. Dozvíte se o sobě mnohé! 🙂
Peti děkuji moc!!