Se slabou vůli se v některých životních situacích setkáváme patrně úplně všichni. Pokud jde o nějakou zásadnější věc typu vstávat v 5 ráno do práce, zatímco jsme prostě spáč a minimálně 2x týdně vždy zaspíme, pak máme tendenci se za svoji „slabou vůli“ lynčovat a sebetrýznit. (jsem tak neschopný/á apod.)

Měla jsem to štěstí, že jsem 1) si prošla bludným kruhem OCD, který se tváří, že je celý jen a jen o té VŮLI (něco podobného jste mohli zažít třeba v situaci, kdy vás neskutečně svědí nějaká vyrážka a vy se MIMODĚK škrábete. A to škrábání/svědění prostě nejde vědomě zvládnout, i když se snažíte uplatnit svoji VŮLI sebevíc. Tak takhle nějak se cítí člověk s OCD.)

2) Dostala se mi do ruky jedna z knih Ivo Tomana, který říká, že „slabá vůle je blbost“. A to je tááák osvobozující, což? 🙂 Maximálně tak existuje slabá motivace, ale to už je jiná otázka. My však máme zažito, že spoustu svých neúspěchů svalujeme na slabou vůli, což svým způsobem může být pro někoho úplně klíííďo pravda, ALE: těžko se s tím něco pořádného dělá. Protože my vážně chceme, ale asi chceme málo, když ONO to nevyšlo, že… No takže tudy ne.

Místo vůle se zaměřme na svoje návyky. Nedaří se nám XY a nevíme, jak to prolomit? Změňme (klidně drobné) okolnosti předcházející/doprovázející danou situaci (taky se to někdy rovná přístupu, což je… taky jenom návyk!). Což chce zpravidla 21-42 dní snahy, která ale stojí za to. Koncept zesílení slabé vůle totiž obvykle zabere minimálně 365 dní (u mě s OCD 10x tolik), a to ještě s nejistým výsledkem!

Příklad z mojí OCD „praxe“: Několik let jsem měla fakt velkou vůli se uzdravit z dermatilománie. Ale zvyk byl vždy silnější… a tak jsem po pár dnech silné vůle skončila u rozškrábaného (nejenom) obličeje. Až když jsem začala postupně měnit všechny svoje návyky točící se kolem situací s atakami, nemoc začala zdárně ustupovat.

Ráno po vzbuzení jsem si třeba nalepila na prsty náplasti, abych se nemohla mimoděk škrábat (dělávám to s těmi náplastmi doposud), večer ve sprše jsem přestala svítit a začala používat namísto mytí rukou žínky, abych zamezila kontaktu s kůží. Stopovala jsem si čas na líčení, abych neměla u zrcadla čas zkoumat nepravidelnosti na pleti… A po několika měsících jsem si všimla, že zvyk byl pryč! Zase si můžu klidně rozsvítit v koupelně… a náplasti používám, jen když to uznám za nutné (např. při stresových situacích, během PMS apod.) A bolelo to takhle celé mnohem míň, než předchozí roky boje s vůlí i sebou sama.

Tohle je ve zkratce celé moje tajemství „úspěchu“. Když mám před sebou medvěda v podobě opakující se nebo přetrvávající situace, se kterou nemůžu hnout… rozporcuji ho. Změním maličkosti či zdánlivé drobnosti (o něčem podobném píšu i tady), které se u této skutečnosti simultánně vyskytují nebo jí přecházejí. Výsledky jsou neuvěřitelně impozantní, a to nejen v oblasti zdraví, ale i vztahů včetně vztahu sama k sobě.

Tak co, u čeho máte pocit, že se vám to nedaří kvůli slabé vůli a třeba nevíte, jaký návyk u dané věci změnit tak, aby se věc dařit začala? Za vaše komentáře předem díky, stejně jako děkuju za to, že jste dočetli až sem!

S láskou

Říkáte si, že vaše životní či zdravotní nepohoda přeci musí mít nějaký DŮVOD?

Stáhněte si eBook zdarma a naučte se 3 KROKY pro nalezení skryté PŘÍČINY svých (n)emocí!

.

.