Kdo z vás (ne)zažil tu situaci, kdy na sobě po zpozorování JEDNÉ nějaké nerovnosti či pupínku odchází od zrcadla s tím, že u něj strávil 5 minut, pupínků nakonec našel asi STO a pleť má rozmačkanou jako brambory na kaši?

Zmíněných 5 minut je vcelku v pořádku, pakliže se neopakují každý den. Kde je však hranice mezi obyčejným „mačkáním“ a nemocí zvanou dermatilománie? Pojďme se na to společně podívat.

TEST: OBYČEJNÉ ŠKRÁBÁNÍ, NEBO UŽ NEMOC?

1. Stává se vám, že se během škrábání/vymačkávání pórů/strhávání stroupků „ztratíte„? Že na několik minut naprosto zapomenete na vnější svět? Jinými slovy – ztrácíte někdy během své škrabací/mačkací procedury kontrolu nad sebou samými?

2. Zamyslete se nad tím, kolik času vám vaše škrábání denně zabere. A taky nad tím, kolik času denně trávíte nad přemýšlením nad tímto tématem. (proč to dělám, jak mám přestat, je to všechno vůbec normální?) Je to více, než 1 hodina denně?

3. Stává se vám, že chodíte na schůzky (do školy, do práce…) pozdě proto, že jste se „zapomněli“ už škrábání a mačkání ve sprše či u zrcadla?

4. Ovlivňuje vás nějak váš „zlozvyk“ v běžném životě? (odříkáte nejrůznější společenské akce kvůli studu za svoji pleť, nenosíte příliš odhalující oděvy, aby nebyly vidět strupy a jizvy…?)

5. Vyvolává ve vás škrábání úzkost, nervozitu, strach, stres, VINU?

6. Máte na své kůži známky sebepoškození? (jizvy, boláky, strupy..?)

Pokud jste na kteroukoli otázku odpověděli ANO, pak vás nepotěším. Ano, jedná se o dermatilománii. V tom případě si vám doporučuji mít u sebe pro každý případ Příručku první pomoci pro dermatiloman(k)y, kterou jsem sepsala původně pro sebe samotnou pro ty chvíle, kdy si nebudu vědět sama se sebou a svojí pokožkou rady.

A pokud se vás ani jedna z otázek netýkala, tak si utíkejte užívat svého zdravého života a buďte rádi za to, že se nemusíte přetahovat o svůj drahocenný čas s takovou vychytralou mrškou, jakou je dermatilománie 🙂