Dermatilománie je nemoc, která se nejčastěji řadí mezi tzv. obsedantně-kompulzivní (nutkavé) poruchy, podobně jako patologické vytrhávání vlasů/řas, patologické kousání nehtů apod. Jedná se o posedlost pokožkou, která se  zprvu většinou projevuje jen jako pouhý zlozvyk. 

Mezi zlozvykem a nemocí není ostrá hranice, nemocný však po určité době sám identifikuje, že se již jedná o vážnější problém. Na druhou stranu se ale nejedná o sebepoškozování, jehož cílem je hledání útěchy v bolesti (jako je tomu např. u řezání kůže apod.) Je to „pouze“ nutkání, byť s obdobným výsledkem – jizvami a ránami na těle.

Ve zkratce se jedná o závislost na kůži.

Jak se projevuje?

Projevuje se škrábáním, strháváním a mačkáním kůže, a to především na obličeji, dekoltu a zádech. Dalšími postiženými oblastmi pak mohou být ruce a nohy.

I přesto, že postižený vidí jizvy a boláky, které si svými sebe-útoky způsobuje, nemůže se ovládnout a zautomatizovaně si ubližuje dál. Často bez toho, aniž by si to plně uvědomoval – při sebe-útoku se dostavuje jakýsi pocit „transu“ a hlubokého uvolnění.

Z transu je postižený schopen se dostat často až po desítkách minut – až po této době je schopen si uvědomit, co dělá, a má volbu se svým jednáním přestat. To už je ale pozdě – rány jsou znovu rozškrábané, obličej „domačkaný“, z boláků teče krev a pokožka je plná červených fleků.

V hlavní roli psychika

Málokdy se však v souvislosti s dermatilománií mluví o tom, co při ní dotyčný prožívá. Nejde jenom o viditelné jizvy a boláky, které si na těle vytvoří. Mnohem horší je následný pocit viny za to, že si postižený své zranění vlastně vytvořil sám, následovaný pocity zoufalství, studu a úzkosti.

Údajně až 30% lidí postižených dermatilománií má sebevražedné sklony…

Zoufalství z toho, že zase „selhal“. Stud za to, že si „to“ udělal sám. A taky stud vyjít ven, na ulici nebo do práce. Protože pohled do zrcadla na tu „spoušť“ je k pláči. O nízkém sebevědomí a depresích plynoucích z nekonečnosti celého nepříjemného procesu nemluvě. Permanentní napětí a úzkost.

Co s tím?

Pokud se týká dermatilománie přímo Vás osobně, pak potřebujete 4 věci:

  • klid na léčbu 
  • podporu nejbližších či alespoň těch, kteří s touto nemocí mají také zkušenost
  • laskavost k sobě samotným
  • dostatečné množství relevantních informací

Podpora nejbližších je ideální stav – pokud u Vás však není možný, můžete se připojit do naší UZAVŘENÉ FACEBOOKOVÉ SKUPINY Ruce pryč!, ve které se navzájem podporujeme a sdílíme svoje zkušenosti.

Laskavost k sobě samotným bude přicházet postupně spolu s větší informovaností o této problematice, díky které začnete chápat, že jste si svoji nemoc nezavinili sami, ačkoli jste o tom nyní pravděpodobně skálopevně přesvědčeni.

Klid na léčbu je naprosto zásadní. Pokud zrovna procházíte náročným životním obdobím či se nacházíte ve stresujícím prostředí, léčba bude mít jen poloviční výsledky.

Nejprve je potřeba vytvořit si kolem sebe harmonické prostředí, ve kterém se budete cítit v bezpečí, a teprve poté se zaměřit na léčbu a následně prevenci dermatilománie.

Informace pak můžete čerpat blogu či v mých publikacích (Příručka první pomoci Ruce pryč!)